Obecné cíle zooterapie
Již spontánní přítomnost krotkého zvířete působí pozitivně. Cíleně můžeme pozitivně působit i na osoby bez nemoci či postižení, nepohody, smutku. Přítomnost zvířete je prostě fenoménem samo o sobě a při cílené práci s ním můžeme mnohé pozitivně podpořit, posunout.
Individuální cíle
Individuální cíl společně s klientem stanoví a pojmenuje terapeut – sociální pracovník, a to po proběhlém sociálním šetření. Jde o zakázku klienta – pojmenovanou obtíž, se kterou si klient žádá pomoci a obvykle se vůbec netýká interakce klienta a zvířete. Klient co nejreálněji definuje stav jaký by si přál, po procesu pomoci v oblasti uvedené obtíže, mít.
Odborný terapeut je schopen posoudit, zda právě obor zooterapie a jeho oblast, (canisterapie, felinoterapie, ornitoterapie, animoterapie) by v daném případě byl ku prospěchu v procesu pomoci – podpory. Společně s klientem stanoví cíle a výstupy, kompetence a role, místo, čas a frekvence setkávání. Společně pak průběžně vyhodnocují výsledky a revidují cíle.
Kontraindikace
Kontraindikace je stav nebo faktor, který je důvodem k vyloučení výkonu zooterapie/canisterapie. Žádná metoda není pro každého a pro všechny ta nejlepší. Je proto dobré si ujasnit v kterých případech zooterapii neindikovat klientovi a proč. Dělíme na dvě základní formy:
Absolutní
- alergie na alergen daného zvířete (proteiny na srsti, peří, epitelu, ve slinách, moči)
- vliv náboženství, osobního přesvědčení (např. náboženství, která považují psa za nečisté zvíře) -
Relativní
- strach ze zvířete (až fóbie)
- terapie se můžezaměřit právě na zmírnění až eliminaci tohoto strachu
